Šamanská jurta

C e n t r u m   p ř i r o z e n é   s p i r i t u a l i t y

<< Články

Nikdy neříkáme všechno

"… nikdy neříkáme všechno…". Tato věta mě zní v hlavě jako největší otazník a zároveň jako vykřičník od mé poslední cesty k sibiřským šamanům. Sám nevím čím jsem si zasloužil takovou důvěru jednoho z místních velice významných šamanů, ale pro jeho bezpečí a práci zde neuvedu ani jeho jméno ani místo působení, přestože oboje znám. Na celém setkání byla tato věta nejzávažnější, ale jeho "varování" šlo ještě hlouběji:
" Nikdy žádný, ani ten nejnižší, nebo nejhloupější šaman neřekne vše, protože ani nemůže. On sám totiž vše neví a ti z nás, kteří "vše" vědí, vidí i to komu je celá věc určena a přesto ani tomu neřeknou vše. Naopak ti co jsou skutečně znalí věci většinou podávají informace v úplně obráceném smyslu. Nesnáším skupinky pomatených cizinců v napodobeninách šamanských "chalatů" s notýsky a dýhovým bubnem v ruce jedné a s bankovkou v ruce druhé. Šaman nemá za úkol někoho zachraňovat, tím méně učit. Jeho hlavním úkolem je udržovat rovnováhu mezi "světy". Vaše civilizace je určena k zániku, stejně jako byla naše. Na tom nikdo nic nezmění. Skuteční šamani to vždy a všude na zemi věděli a proto se snažili svými "informacemi" k tomuto přispět. Já sám, přestože jsem ze starého šamanského rodu, bez přerušení tradice, se považuji za obyčejného "chama" (něco jako správce obřadů). V mém rodě byli opravdu silní a skuteční šamani, ale ta doba už je pryč stejně jako naše síla. Jsme jen živořící bytosti žijící na pokraji společnosti, snažící se o udržení tradice a to nemá s úkolem skutečného šamana nic společného."
Nechci k tomuto přidávat žádný svůj komentář, protože vše je, zdá se mi, nad slunce jasné.

Autor: Honza •  Vydáno: 06.08.2008 •