Šamanská jurta

C e n t r u m   p ř i r o z e n é   s p i r i t u a l i t y

<< Články

Mezi dvěma světy

Mezi dvěma světy
Jdeme pěšinkou mezi řádky okurek a brambor. Zahrada je hned za prkenným domem. Každý z nás nese v ruce nějaký talíř s jídlem. Jsme již obřadně očištěni, můžeme vkročit na místo, kde proběhne pohřební rituál. Šamanka jde před námi, drží v ruce zapálenou větvičku jalovce a tichounce zpívá.

Tuva je republika na jihu Sibiře. Po rozpadu Sovětského svazu se její obyvatelé vrátili ke svým původním tradicím a náboženstvím - šamanismu a lamaismu. Duchovní svět však pouze zoficiálněl: přežíval totiž i v dobách, kdy byl zakázán. Během své návštěvy Tuvy jsem se zúčastnila pohřebního rituálu, jenž bychom v křesťanském pojetí vnímali jako jakousi zádušní mši. Rozluka zemřelého se světem živých a loučení živých s duchem zemřelého. Okamžik, kdy stojíme mezi dvěma světy, posvátnost, k níž nás přivádí jen smrt.

PRŮCHOD DVOJÍ BRANOU
Šamanka se sklání pro připravené dřevo a vrství je do podoby rituální hranice. Čtyři světové strany, čtyři tenká polínka jako základ. Když skládá devátou řadu, ukazuje, jak se má na ni položit jídlo, obětina nebo také potrava pro zemřelého. Matka mrtvého přináší z nízkého stolu balíček - do bílého ubrusu svázané kousky nejrůznějších pokrmů. Šamanka mezitím rozstřikuje do světových stran čaj, mléko a vodku. Potom nás ještě jednou okuřuje jalovcem. "Teď jste připraveni na setkání s duchem," říká a upravuje obětinu na hranici. Zapaluje oheň. Zemřelému nebylo ani třicet let. Onemocněl rakovinou, což není ve zdejších podmínkách nic zvláštního: nedaleko odsud se těží a zpracovává azbest a lidé často podléhají zhoubné nemoci. Mladík nechtěl zemřít, a proto se teď zlobí. Šamanka otevírá hranici východním směrem a zve jeho ducha, aby přišel k ohni: "Podívej, co jsme pro tebe přichystali, najíš se a odpočineš si! Je tu jídlo, pití, můžeš si zakouřit cigarety. Posilni se, čeká tě"louhá cesta na západ."
Jeho matka pláče. "Musíš ho pustit, už sem nepatří," říká jí přísně. Ale pro ženu je to těžké, není nic horšího, než když matka přežije své dítě. Šamanka vrtí hlavou. Pouto mezi matkou a synem je silné, bude je muset přerušit, jinak nebude mít duch klid. Buď neodejde, nebo vezme matku s sebou.
Hranice hoří jasným plamenem, duch se sytí vůní pokrmů. Šamanka popisuje, že sedí přímo nad ohništěm. O pár minut později bere do rukou bič a odhání ho západní branou hranice. Bránu pak uzavírá.
Pozůstalí pomalu opouštějí zahradu a u východu si oplachují ruce, tváře a hlavy v připraveném vědru. Je to čaj s mlékem a jalovcem.

JAK PŘERUŠIT POUTO
Šamanka se dále věnuje matce. Je to padesátiletá žena podsadité postavy, podle tuvinského kalendáře se narodila v roce draka. Znamená to, že jejím živlem je oheň. S urputností sobě vlastní touží po synovi a volá ho zpátky. Marně jí šamanka varuje, žena již kvůli své podstatě nemůže. Nezbývá než vykonat další obřad, jehož se bude účastnit nejbližší rodina. Ženu posazuje na vyvýšené místo, po její levici a pravici sedí její děti, muž a babička, která přijela z hor. Šamanka ovazuje ženě zápěstí červenou nitkou. Začíná pomalu bubnovat a zpívat. Všichni sedí tiše, se sepjatýma rukama a modlí se za zdárný průběh obřadu. Šamanka zrychluje bubnování a píseň vrcholí. Když dozpívá, hodí na zem paličku, aby jí ukázala, zda se obřad vydařil. Ale ta dopadá na zem špatnou stranou, a tak se musí rituál opakovat. Ani podruhé se nezdaří. Šamanka žádá přítomné, aby se ve svých modlitbách obraceli k dobrým duchům. Pak znovu bubnuje a palička letí na zem potřetí. Tentokrát je to dobré znamení. Šamanka zhluboka vydechuje; pouto mezi matkou a synem je přerušeno. Muž jí děkuje a za závěsem předává sjednaný obnos peněz. Ženy chystají šamance výslužku a s hlubokou vděčností se jí uklánějí. Všichni věří, že nyní už půjde vše k dobrému. Je sedmý den od synova úmrtí a jeho duch nastupuje pouť k předkům. Je sytý, odpočinul si a rozloučil se s celou rodinou. A co je hlavní - smířil se se svou smrtí a jeho blízcí přijali, že odchází. Vše je přirozené a v rovnováze.
----
Tento text je psán pro nově vznikající PROMĚNY - Nezávislou revue pro duchovní kulturu. Vyjde začátkem října. Žádejte ji u svých knihkupců! Jedním z mimořádných témat, jimž se bude redakce věnovat, je PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZE (probouzení duchovního života napříč kulturami). Autorem je psycholog Michael Vančura.



Autor: Pavlína Brzáková •  Vydáno: 20.08.2008 •